Dear friend

14. června 2015 v 22:22 | A.- |  Koš
Drahý příteli,
vlastně ani nevím, proč ti píšu. Možná to bude kvůli tomu, že je můj život momentálně celkem zmatený a já se snažím zorientovat v té nikdy nekončící tomnotě zvané čas? Nebo jsem zkrátka příliš zbabělá a nedokážu (a ani nechci) se postavit své budoucnosti?

Moc dobře vím, že na téhle škole nemám co dělat a brzy budu muset odejít, dokonce i chci. Ale co mi na to, proboha, poví rodiče? Jasně jsem jim řekla, že na gympl zkrátka chci a teď bych zas chtěla jinam. Jo, smýšlím jako rozmazlené děcko. Anyways, ty to určitě nikomu nepovíš. Bude to naše malé tajemství. Skryté mezi řádky.

Ale to není ten hlavní důvod, proč se snažím sepsat něco normálního. Mám strach. Vím, že tento blog objevila osoba, která neměla, a to mě víc než znervózňuje. Co když si přečte moje deníčkové články? Víc než jednou jsem se tam o ní zmínila. Je dosti pravděpodobné, že čte i tohle. Asi je čas jí říct o všech mých pocitech, nemusí se vše dozvědět odsud. Nebylo by to vůči ní fér (a pak taky myslím i na sebe, že. egoista až za hrob).

Každopádně, snaž se nic nevyzradit, příteli. Kdykoliv tě mohu vyměnit za hadrovou panenku nebo obyčejný kroužkový blok ležící na mé poličce. A to bys nechtěl, ne? Máš přece jedinečnou šanci získat do spárů všechna má tajemství.
Navždy s láskou,
Aljaška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška:3 Eliška:3 | Web | 15. června 2015 v 12:06 | Reagovat

Na jinou školu bys měla přestoupit, pokud to tak cítíš, bez ohledu na rodiče. Na gymplu jsem sice absolvovala, ale škola se zaměřením by byla lepší.

jinak to znám, kdykoliv můj starý blog někdo objevil, musela jsem ho opustit, bylo to moc osobní.
i když už i tenhle byl odhalen mým přítelem, ale nechám to být a věřit, že ho nebude číst :)

2 justness justness | Web | 16. června 2015 v 17:10 | Reagovat

Jo, taky jsem na gymplu... Jsem na něm druhým rokem a byly chvíle, kdy jsem dupala a vztekala se, že se na všechno vy*eru a že půjdu na něco jinýho... třeba i popelář by mi v těch chvílích stačil. ( Víš jak, oranžová vesta, taky cesta..) Ale teď je tu konec školního roku. Já si prohlížím svoje známky a klepu si na rameno, že jsem vlastně docela borec... bylo by to o ničem, kdyby nebyl školní rok taková výzva. Těch je potřeba...ale zase záleží na tom, jestli chceš jít pryč kvůli učení nebo třeba kvůli kolektivu...

3 Relle Relle | E-mail | Web | 20. června 2015 v 9:38 | Reagovat

drahá Aljaško, povím ti část svého životního příběhu.
když jsem byla v páté třídě, kdoví z jakých důvodů se se mnou hojně skamarádila tehdejší třídní královna, a světe div se, ač jsem ji nikdy neměla ráda, i já si ji zamilovala. staly se z nás nejlepší kámošky na život a na smrt a já jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak jsem jí dříve mohla odsuzovat. ale to je celkem zbytečné psát; inu nevadí. ta má kamarádka byla (a stále je, však psáti to rovná se irelevantní) velice chytrá a plánovala si jít na osmileté gymnázium. ale co bych si já, sama na základce, bez ní, bez její podpory, bez jejího přátelství, mně nově nabytého, počala? proto jsem se rozhodla jít na gympl s ní. zázrakem jsem v pohodě zmákla přijímačky, na těch nanečisto jsem se dokonce umístila jako třetí nejlepší. ale pár měsíců na to začaly pochybnosti. a vlastně ani ne kvůli učivu - průměrná jsem byla jen v bižuli a zemáku, které teď patří k mým nejmilejším -, ale také kvůli té kamarádce. ani už nevím proč.
zdržme se všech detailů, rozhodla jsem se přestoupit zpátky na základku. až doteď si živě vybavuji první den, kdy jsem již neměla jít na gympl, avšak zpátky k lidem, od kterých jsem odešla. bylo to jako noční můra. prosila jsem boha, aby vrátil čas a já mohla zůstat se svou nejdražší přítelkyní na gymplu, a nejen s ní, se všemi lidmi, které jsem tam poznala - jelikož ač jsem byla vskutku několika pochybnostmi provrtána, zjistila jsem, že mi spolužáci přirostli k srdci. ale bůh si řekl ne, máš smůlu, sněz, co sis navařila. zbytek šesté třídy na základce bylo peklo. nechtěla jsem nic, než se vrátit.
samozřejmě jsem si nakonec bffku našla, sedmička šla, osmičku jsem měla moc ráda, devítka byla boží a ze spolužáků se stali srdeční kámoši. kdyby se mě někdo zeptal třeba ještě v osmičce, možná bych řekla, že mě ten odchod stále mrzel. nyní už ne. ale několik let to bylo vážně zlý.
(a chceš malý paradox? na střední mířím na ten samý gympl :).)
zda to tak VSKUTKU a hloubi duše cítíš, udělej to. odchod už ale nejde vzít zpátky, tak si to vážně pořádně promysli. nejhorší je jednat v afektu, čehož jsem skvělým příkladem :).

a chápu tě v tom sledování blogu od cizí osoby. já jsem jednou poslala adresu toho svého své kamarádce (zrovna teď se mi vážně nechce využívat slov jako "nejlepší" apod.) a sleduje ho dodnes. a hrozně mi to vadí. vím však, že kdybych jí to řekla, sledovala by ho dál, vždyť si přece pamatuje adresu. dokonce teď plánuju nový blog, abych se od ní odpoutala. když ti sleduje blog někdo ze známých, potom se bojíš o čemkoliv psát. což je fakt na nic.

ps: snad odpustíš, zda se v mém textu najdou nějaké chyby či překlepy :).

4 Relle Relle | E-mail | Web | 20. června 2015 v 9:38 | Reagovat

(a rovněž se omlouvám za tu délku, jsem hrozná...)

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 20. června 2015 v 10:07 | Reagovat

Aljaško..
pokud cítíš, že chceš odejít z gymplu, tak to učiň teď, dokud můžeš. Já jsem si v prváku říkala, že přestoupím na školu, která by mě bavila...ale přesně kvůli mámě jsem to neudělala.. a teď jsem ve 3. ročníku a lituji toho, že jsem na začátku opravdu hned nepřestoupila. Sice na téhle škole mám své bývalé spolužačky, ale ta škola mě naprosto nebaví a i když budu mít maturitu, nebude ze mě nikdo.
Ale tím neříkám, že ty nejsi chytrá. Ty jsi chytrá a po gymplu můžeš jít kamkoliv na jakou školu chceš. :-)
Ale mrzí mě, že na tvůj blog narazila osoba, u které si nepřeješ aby o tvém blogu věděla. Ale prosím, hlavně blog nemaž..musíš tu být mezi námi, co bychom si počali ? :-)
Jsou to tvoje myšlenky, tvoje názory a hlavně tvůj blog.. takže o čem ty píše, jí může být jedno. Kočko, jsi bezvadná! :-)

6 Simix Simix | Web | 20. června 2015 v 12:40 | Reagovat

~Čaué~
Máš moc hezký blog :)
Také je můj život takový zmatený. A ten čas mě někdy docela štve.. Někdy? Huh!
Mě se stalo, že na mé deníčkovské články přišlo hodně lidí. Jeden čas to byl průser... teď už snad ne.
Hodně štěstí! :)

7 Luci Luci | E-mail | Web | 21. června 2015 v 15:49 | Reagovat

Pokud na škole nejsi šťastná, měla bys odejít... Rodiče tě pochopí - chtějí přece ať jsi šťastná :) a čím dříve přestoupíš, tím lépe pro tebe - zbytečně by ses tam trápila :(

8 Ter Ter | E-mail | Web | 26. července 2015 v 15:34 | Reagovat

Měla jsem to podobně, s tou školou. Prvně jsem hrozně chtěla jít na gympl, ale nebylo to zrovna to co jsem si představovala, jelikož jsem šla ze sedmičky, tak jsem chtěla z devítky dělat přijímačky znovu a pokusit se přestoupit, skoro rok jsem tam byla prakticky bez kamarádů,ale mamka ten můj přestup zavrhla, řekla mi, že když už jsem se na tu školu dala, tak to teď nesmím vzdát, ale měla bych bojovat, že utéct můžu vždycky. A momentálně půjdu do čtvrťáku a jsem docela ráda, že jsem to nakonec ještě zkusila a na škole přeci jenom zůstala.
Vím, že jsi ten článek psala někdy před měsícem, ale i přesto jsem ti sem chtěla napsat můj názor, chápu, že se třeba můžeš cítit hrozně a možná, že v tvém případě je ten nejlepší způsob prostě přestoupit, ale kdo ví. :)
Každopádně ti přeju hodně štěstí ať už se rozhodneš jakkoliv. :)

9 BenyV BenyV | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:13 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

10 ZdenekZ ZdenekZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:54 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na tracks.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama