Never give up.

8. února 2015 v 15:20 | A.- |  Hlody

Moje kamarádka není jako já. Je jiná. Stále mluví jen o skoku, o tom, jak konečně bude mít od všech pokoj, jak uteče od problémů. Jak se zabije. A já, jako asi každá normální holka, se jí snažím tuto možnost vymluvit, ale selhávám, protože ona si stále vede svou a někde hluboko sice ví, že ji má plno lidí a dokonce i ti, které ona nenávidí, rádo, ale nechce si to připustit. Ona je tady ta poškozená, ona je tady ta poničená. Sama, bez nároku na reklamaci.


Ona - říkejme jí třeba slečna M.- byla vždy takové to neustále zářící sluníčko, které se nikdy neunavilo a přinášelo ostatním do života radost, rozesmívalo je, bavilo se s nimi. Nechci říkat zrovna že se změnila, měníme se všichni, ale u ní je ta změna opravdu obrovská, jako by snad byla na Titanicu, zázračně přežila a nedokáže se vyrovnat s tím, že viděla tisíce lidí umírat. Jako by snad nedokázala zachránit své štěně, jako by snad mohla za smrt její maminky, jako by se jí staly všechny katastrofy světa najednou a poničily její křehké srdce. Nějak takhle mi připadá, že se cítí. Strašně ráda bych jí řekla, že záleží hlavně na ní, a až bude šťastná ona, má se koukat po ostatních, ale sama moc dobře vím, že spousta lidí ke štěstí potřebuje, aby byli šťastní i jejich příbuzní a přátelé, a někteří dokonce potřebují, aby byli šťastni všichni na tomhle přihlouplém celém světě.

M., ty mezi tyhle lidi očividně patříš, ikdyž si to zřejmě nechceš přiznat. Ale lži tě neudrží v pořádku, neudrží tě v bezpečí. Strašně moc bych si přála, abys nějakým způsobem narazila na tento článek. Je mi líto, že ses se mnou přestala bavit, že ses odstěhovala daleko ode mně a já ti nemohu nějak více pomoci. Je mi líto, že jsem nebyla schopná rozveselit tě, je mi líto, že ses stala chodící mrtvolou, která lidem připomíná, jak skvělý život mají, rozhodně lepší než ty. Moc bych si přála, aby ses dala do pořádku a už celý život byla v bezpečí s někým, kdo by tě bezmezně miloval.

Když jsem tě poprvé potkala, byla jsi malá holčička s culíky a roztomilým úsměvem na tváři, který nehodlal zmizet, ani když ti chtěla maminka naplácat. Byla jsi hodná, veselá, zářící hvězdička, která by pomohla každému na světě, kdo by si o pomoc řekl a ještě by měla dost energie. Asi tě to věčné pomáhání unavilo, či jsi snad prozřela a uvědomila sis, že lidé jsou vypočítavý svině. Ikdyž jsi byla jen o rok starší než já, chovala ses jako dospělý člověk, byla jsi chytrá a moudřejší než my všichni. Vím, že jsi námi neopovrhovala, ty jsi nás naopak měla ráda. Ty to sice nevíš, ale my jsme se od tebe učili. Byla jsi vzorem několika z nás.


Teď už to o tobě říct nemůžu. Je sice dobré, že si uvědomuješ své životní zkušenosti a pochopila jsi svoji existenci natolik, že ses dokázala naprosto změnit, ale všímáš si toho, jak ses změnila? Už nejsou žádní přátelé, už není žádné štěstí. Nebo jsi nás jen vyměnila a žiješ si spokojeně?

M., já vlastně už ani nechci vědět, jak se ti vede. Zklamala jsi mě, a ne jen jednou. Možná mi ani nestojíš za to, abych ti tady psala článek s věnováním, možná jsi mě nikdy neměla skutečně ráda, možná jsi mě jen pomlouvala za zády. Možná jsi mě jen klamala, možná jsi mi jen vymývala mozek. A možná taky ne.

Je mi to líto.
Sbohem.
Aljaška.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Počítám lidi, povinně klikněte. Ikdyž nejste člověk.

Klik!
Klik!
Klik!

Komentáře

1 simonadostal simonadostal | E-mail | Web | 8. února 2015 v 15:39 | Reagovat

nádherně napsané

2 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 8. února 2015 v 15:41 | Reagovat

Je to od tebe pěkné... ale pokud člověk nechce být šťastný, tak ani nebude. .__.

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 8. února 2015 v 20:45 | Reagovat

Mám takové "špatné" období, že mě tento článek uplně rozbrečel. Kdyby si tohle přečetla, tak si myslím, že by si hodně věcí uvědomila.
Ten začátek, chvilkami si přijdu, jako že jsem to já. Jelikož takové myšlenky mám poslední dobou neustále. Nechci je mít, bojuji s tím, snažím se.. ale stejně se nic neděje. Je to snad ještě horší. Nemluvě o tom, že jsem si i ubližovala.. nejspíš potřebuji psychologa..

Je to od tebe hodně hezký, jak o ní mluvíš a jak si se ji snažila pomoc. Věřím a myslím si, že by to ocenila. Už vím, jak se lidé cítí, když nechtějí žít. Nikdy jsem je nechápala, ale teď je chápu naprosto a jasně.
Och, děkuji ti za tento článek.. zajímalo by mě, jestli takhle někomu záleží na mě :(
Opravdu mě to rozplakalo.. neskutečně krásné napsané! :)

4 Katy Katy | Web | 8. února 2015 v 21:34 | Reagovat

nádherně jsi to napsala, vyrazilo mi to dech. některým lidem se prostě stane něco a oni se přes to nedokážou přenést. Ale kdyby se snažili, šlo by to, o tom jsem přesvědčená. Každý si projde smutným obdobím, ať je sebevíc hrozné. Je to o přístupu daného člověka.
Fakt, hrozně moc nádherné <3 je to krásné

5 Bou Bou | Web | 9. února 2015 v 15:51 | Reagovat

to je sakra úplně úžasně napsané. na to, že je ti 12 si to napsala úplně dokonale, rozhodně líp, než bych něco takového napsala já:)
taky mám kamarádku, která chce tak nějak umřít. ale podle mě to neudělá, ani ta M. to neudělá:)
fakt to je strašně úžasně napsané a máš krásný blog:)

6 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 10. února 2015 v 16:46 | Reagovat

nejsem si jistá jestli sem to úplně pochopila, ale možná má M. opravdu problémy, které jiným sdělit nemůže a její chování se od toho odvíjí. Všechny problémy a životní situace nás nějakým způsobem mění, posouvají dál a někdy je těžké, aby ostatní pochopili proč, se někdo chová, jak se chová, protože nejsou v jeho kůži.

7 Vivianna Vivianna | Web | 10. února 2015 v 23:47 | Reagovat

Toto sa mi často nestáva. Len zriedkakedy mám po prečítaní článku takýto pocit. Vlastne ani neviem, či to je vôbec pocit. Neviem to vysvetliť. Prečítala som si tento článok dokonca dvakrát. Dojalo ma to. To je tiež niečo, čo sa mi nestáva. Alebo skôr, ty si ma tým dojala, čo sa niekomu často nepodarí. A myslím to pozitívne. Napísala si to naozaj úžasne a krásne. Kiežby si to tvoja kamarátka /alebo teraz už bývalá kamarátka, neviem/ prečítala, veľmi by nad tým začala uvažovať. Myslím si. Neviem síce, čo sa stalo, kvôli čomu sa zmenila, kvôli čomu odišla, ale myslím, že to ani netreba vedieť. Jednoducho z toho článku vycítiť, že si ju mala veľmi rada. Máš. Chápem, že by si jej chcela pomôcť, veď kto by nechcel, ale možno pomoc nechce. Možno nevie, či jej niekto dokáže pomôcť. Neviem. Treba len dúfať, že sa z tej 'chodiacej mŕtvoly', ako si to napísala, stane opäť to veselé dievča. Možno si to uvedomí sama, možno jej k tomu niečo dopomôže. Treba veriť.

8 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 18. února 2015 v 12:19 | Reagovat

Teraz si ma dojala...Asi preto, že sa do nej dokážem vcítiť. Pred cca dvomi rokmi som tiež hovorila o smrti, často o nej premýšľala..Ach, teraz mi je z toho zle. Občas síce takéto myšlienky stále mám, poviem si, že kebyže sa vzdám, zrejme by bolo mnohým na svete lepšie...Ale ja to nevzdám, to skrátka viem.
Kiežby si to tá dievčina prečítala. Neviem čo sa v jej živote všetko deje, ale samovraždá nie je riešenie. Je hrozné čo teraz napíšem, ale samovražda je častokrát znakom zbabelosti čeliť svojim problémom. Budem dúfať, že si to časom uvedomí. Dúfam, že svoje reči neprevedie do reality. Teraz mi zostalo naozaj zle a je mi to naozaj ľúto :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama