Jdu hledat velké Možná.

25. prosince 2014 v 22:40 | A.- |  Deník
Připadalo mi trochu zvláštní tak dlouho nenapsat žádný článek, a dokonce jsem se začala bát, že si budete myslet, že jsem mrtvá. A tak se ohlašuji s nudným deníkovým zápisem.
Vánoce jsem více-méně přežila vcelku, vlastně bych si je docela užila, kdyby se mámě líbil dárek ode mě. Jo, nelíbil se jí. A nebála se to nahlas vyjádřit, sice neřekla vyloženě "Tohle se mi fakt nelíbí, jak tě to mohlo napadnout?", ale bylo to na ní vidět. A vím, že raněna by měla být spíš ona, že jsem nebyla schopna vymyslet nějakou věc, kterou by potřebovala nebo by jí prostě byla k něčemu, připomínala by jí mně. Ale raněná jsem skončila já.
Jsem citlivka. Já vím. Jen mě to děsně mrzí. Mrzí mě, že jsem tak děsná dcera, mrzí mě, že jsem nebyla schopná vyrobit jí lepší dárek, nebo prostě zajít do obchodu a koupit jí něco skvělého, na co by jen tak nezapomněla. Jenže já jsem zkusila něco jiného. A teď na to budu myslet strašně dlouhou dobu, bude mně to bolet a na nějakou dobu ze mně bude melancholik. Jo, to už ke mně patří. Smůla.



Ale abych to neviděla jen v tmavém stínu deprese: taťka byl spokojený. A dokonce si i odpustil své každoroční obejmutí. Asi mu už došlo, že mě doteky bolí. Bratr byl spokojený a vypadal celkem potěšený dárkem ode mně. No a já dostala čtyři bezvadné knihy. Jednu už jsem přečetla - Hledání Aljašky.
Nehodlám psát recenzi.
Neumím to. Zakládám si sice na tom, že člověk má zkoušet i věci, co neumí, protože jinak by nedělal nic, ale já nemám recenze ráda. Pro mě je vždy důležitá hlavně anotace, jelikož anotace miluji. Upoutávka. Slib.
Každopádně: kniha byla lepší než Hvězdy nám nepřály. Opravdu a prostě. Aljašku sice moc ráda nemám, ale její mozek ano. (Tak tohle asi nikdo nepochopil, ani já sama, ale to nikomu nevadí.) Její mysl funguje na základě zajímavých metafor, kterými John Green tak proslul a které na jeho knihách tolik miluji, ale její náladovost už mne začínala v průběhu knihy docela otravovat.
Ale, Váleček moji nenávist k Aljašce zmírnil, jelikož on sám byl tak nějak srandovní a byla neskutečná zábava číst, jak ho učila novým věcem. A upřímně, ta poslední slova před nekonečnou smrtí, před únikem z labyrintu... tím jsi mě dostal, Johne Greene.
Co se stane po smrti?
Jak se dostanu z toho labyrintu utrpení?
Proč se Aljaška zabila?
Jdu hledat velké Možná.

První obrázek ODSUD.
Druhý ODSUD.
Třetí ODSUD.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Počítám lidi, povinně klikněte. Ikdyž nejste člověk.

Klik!
Klik!
Klik!

Komentáře

1 The Denise The Denise | Web | 26. prosince 2014 v 16:10 | Reagovat

Co jsi dala mamce?
a tu knížku chci taky. John má skvělé knihy!

2 A.- A.- | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 16:30 | Reagovat

[1]: Hrnek. Ozdobený mou maličkostí.
John Green je skvělý sám o sobě, natož jeho knihy :D :)

3 Kelíns Kelíns | Web | 26. prosince 2014 v 16:34 | Reagovat

To by mě taky mrzelo. Nemohla jsi přece vědět, že se jí to nebude líbit. Každý vždycky nedostane to co chce, svět není továrna na splněná přání. Jo, taky mám ráda Johna Greena. Četla jsem Aljašku i Hvězdy a obojí se mi moc líbilo. K Vánocům jsem dostala Papírová města, to je taky od Greena tak jsem zvědavá.

4 A.- A.- | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 23:50 | Reagovat

[3]: To jsem sice nemohla, ale když jsem viděla zklamaný výraz na tváři ženy, díky které jsem na světě, bodlo mě u srdce. A takovou bolest už jsem dlouho necítila.
Na Papírová města se chystám, ale asi tuto knihu nechám až na jaro, jelikož teď mám doma nepřečtených knih spoustu.

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 27. prosince 2014 v 21:53 | Reagovat

nevadí, že jsi článek přečetla pozdě, můžeš to udělat dnes, zítra, pozítří...a prostě kdykoliv :)
chápu tě, já jsem taky taková citlivka, ale věř nebo ne cítila bych se stejně..vlastně to znám. Zažívám to...cokoliv udělám, ať už je to dobře, tak ona mě nenávidí a nikdy nic neocení, nepochválí mě, nedokáže mě ani motivovat.. děti by měli mít mámu něco jako svou kamarádku, ale já tu svou mám spíše jako nepřítele.. bohužel.
Knížku jsem také dostala k Vánocům a hned v autobuse ji budu číst! vím, že budu brečet, brečela jsem i u Hvězd..
Líbí se mi tvůj názor na to :) teď se fakt moc těším na tu knížku!! :)

6 A.- A.- | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 16:41 | Reagovat

[5]: Knížka je suprová, já taky brečela jak u Hvězd, tak u Aljašky. :D Každopádně: Hledání Aljašky je kniha plná metafor (ještě víc než Hvězdy! :D) a to bude asi ten důvod, proč se mi tak líbila. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama