Prosinec 2014

Nový začátek

31. prosince 2014 v 17:05 | A.- |  Deník
Ačkoliv jeden z mých pocitů je, že jsem si rok 2014 užila a nic moc jsem nepokazila, druhý mě tak trochu vykolejil. Možná si přávě říkáte, co se mi mohlo stát tak hrozného, že bych rázem přes tmavé brýle neviděla ty skvělé zážitky. Vlastně se nic tak strašného nestalo, jen mi došlo, že ať se snažím jak moc chci, nikdo si mé práce neváží a nemá mě rád.


Vedlejší účinkek umírání?

29. prosince 2014 v 17:20 | A.- |  Téma týdne
Vlastně si nejsem ani tak jistá, jestli před smrtí neutíkáme my všichni. Ale pokud bych měla definovat celý svůj život, řekla bych, že stále před něčím zdrhám, protože je to pravda. Ale nejproblémovější útěk je právě ten před smrtí. Strach ze záhuby, z temnoty, z přestání bytí je naprosto normální. Ale proč se vlastně lidi tolik bojí smrti?


Internetové známosti

28. prosince 2014 v 22:00 | A.- |  Pojďme se tvářit seriózně
Jelikož já patřím mezi lidi, kteří mají na internetu téměř víc přátel než v reálném životě, rozhodla jsem se napsat článek o těchto známostech, které sice nejsou zrovna dvakrát bezpečné, ale přesto se proti nim nedá bojovat. Protože když se vaše dítě zamiluje přes internet, můžete mu zakázat cokoliv, ale stejně s daným člověkem stále bude v kontaktu.


Láska nebo jen "cudná" pusa?

27. prosince 2014 v 21:55 | A.- |  Téma týdne
Nikdy jsem na témata týdne moc nebyla, vlastně jsem si vždycky myslela, že na to nemám. Hlavním důvodem je má neschopnost psát úvahy na cizí zadání. Když už mám něco napsat, většinou je to naprosto čistě výplod mé pochroumané mysli, ale u tohoto to tak není. Ale co, tak prostě jednou nebudu úplně originální a něco napíšu. Téma pusa na dobrou noc totiž není něco špatného - je zajímavé.


Jdu hledat velké Možná.

25. prosince 2014 v 22:40 | A.- |  Deník
Připadalo mi trochu zvláštní tak dlouho nenapsat žádný článek, a dokonce jsem se začala bát, že si budete myslet, že jsem mrtvá. A tak se ohlašuji s nudným deníkovým zápisem.
Vánoce jsem více-méně přežila vcelku, vlastně bych si je docela užila, kdyby se mámě líbil dárek ode mě. Jo, nelíbil se jí. A nebála se to nahlas vyjádřit, sice neřekla vyloženě "Tohle se mi fakt nelíbí, jak tě to mohlo napadnout?", ale bylo to na ní vidět. A vím, že raněna by měla být spíš ona, že jsem nebyla schopna vymyslet nějakou věc, kterou by potřebovala nebo by jí prostě byla k něčemu, připomínala by jí mně. Ale raněná jsem skončila já.
Jsem citlivka. Já vím. Jen mě to děsně mrzí. Mrzí mě, že jsem tak děsná dcera, mrzí mě, že jsem nebyla schopná vyrobit jí lepší dárek, nebo prostě zajít do obchodu a koupit jí něco skvělého, na co by jen tak nezapomněla. Jenže já jsem zkusila něco jiného. A teď na to budu myslet strašně dlouhou dobu, bude mně to bolet a na nějakou dobu ze mně bude melancholik. Jo, to už ke mně patří. Smůla.


John Green

21. prosince 2014 v 14:15 | A.- |  Deník
Některá nekonečna jsou větší než jiná.
Svět není továrna na splněná přání.
John Green.
Tento známý spisovatel mne knihou Hvězdy nám nepřály naprosto uchvátil. Dlouho jsem nad ní přemýšlela. Není to špatná kniha - ale taky ji nepočítám mezi dobré knihy. Dobrá kniha by měla mít pořádnou zápletku - tady pořádná zápletka nebyla. Se vší úctou - opravdu nebyla. A navíc mi připadalo dosti nereálné jet na druhou polokouli jen kvůli tomu, že se dozvím konec knihy. Mám jednu oblíbenou knihu, a kdybych nevěděla její konec, asi bych se zbláznila, ale přece kvůli tomu, že si něco usmyslí její autor, nepojedu tak daleko, ne? A ještě k tomu zbytečně.
Dobrá, přece jen možná budu trochu realista.

Tajemství vesmíru

20. prosince 2014 v 18:05 | A.- |  Hlody
Každý z nás se někdy díval z okna na krásu, kterou se vesmír chlubí. Mohli jsme být malí, když jsme poprvé spatřili hvězdy, ale stejně nás ten pohled nikdy neomrzí. A ačkoliv jsem se vždy snažila přijít na kloub vesmíru a jako malá holčička jsem si hrála na to klišé povolání zvané kosmonaut, nikdy jsem tajemství těchto záhadných zářivých krásek neporozumněla. Lidé si sice vymysleli jména pro tyto hvězdy, ale já je nepoužívám. Hodlám být originální, ať to stojí, co to stojí. A teď si klidně říkejte, že jsem pěkně pitomá, že si chci vymýšlet své vlastní názvy hvězd, ale mne to nepřijde hloupé.