Dear friend

14. června 2015 v 22:22 | A.- |  Koš
Drahý příteli,
vlastně ani nevím, proč ti píšu. Možná to bude kvůli tomu, že je můj život momentálně celkem zmatený a já se snažím zorientovat v té nikdy nekončící tomnotě zvané čas? Nebo jsem zkrátka příliš zbabělá a nedokážu (a ani nechci) se postavit své budoucnosti?

Moc dobře vím, že na téhle škole nemám co dělat a brzy budu muset odejít, dokonce i chci. Ale co mi na to, proboha, poví rodiče? Jasně jsem jim řekla, že na gympl zkrátka chci a teď bych zas chtěla jinam. Jo, smýšlím jako rozmazlené děcko. Anyways, ty to určitě nikomu nepovíš. Bude to naše malé tajemství. Skryté mezi řádky.

Ale to není ten hlavní důvod, proč se snažím sepsat něco normálního. Mám strach. Vím, že tento blog objevila osoba, která neměla, a to mě víc než znervózňuje. Co když si přečte moje deníčkové články? Víc než jednou jsem se tam o ní zmínila. Je dosti pravděpodobné, že čte i tohle. Asi je čas jí říct o všech mých pocitech, nemusí se vše dozvědět odsud. Nebylo by to vůči ní fér (a pak taky myslím i na sebe, že. egoista až za hrob).

Každopádně, snaž se nic nevyzradit, příteli. Kdykoliv tě mohu vyměnit za hadrovou panenku nebo obyčejný kroužkový blok ležící na mé poličce. A to bys nechtěl, ne? Máš přece jedinečnou šanci získat do spárů všechna má tajemství.
Navždy s láskou,
Aljaška
 

Jeden den v cizím těle

7. června 2015 v 19:20 | A.- |  Téma týdne
Stojíš před zrcadlem a udiveně si prohlížíš své kostnaté tělo bez sebemenší známky ženských tvarů. Přemýšlíš, co by se stalo, kdybys ze sebe servala všechnu bělostnou kůži, zaměnila své modré prázdné oči za černé díry, nebo si vytrhala všechny své hnědé vlasy. Třeba by ta bolest přehlušela všechny výčitky, které okupovaly tvůj mozek. Třeba by té oživlé mrtvole, která by se z tebe stala, konečně někdo věnoval špetku pozornosti. A přitom chceš jen trochu lepší tělo, nic náročného pro božího služebníka. Potřebuješ novou skořápku, novou schránku pro svou pochroumanou duši. Potřebuješ dokonalou ženu, do které by ses převtělila. Ale zklamu tě. Dokonalost neexistuje.

http://40.media.tumblr.com/149f0d6001915861f2f839c61fc6c2aa/tumblr_nieewzcRwg1u7c3qto1_500.png http://1.bp.blogspot.com/-eN1Fz6XcfjI/U9d0jz2OuyI/AAAAAAAAVew/XNUlQkzz07o/s1600/tumblr_ly9mx8VrY41ql3yjao1_400.png http://41.media.tumblr.com/8a08cab8864e374a8e658644f6e1ce31/tumblr_ncuh6jXWqU1tfcsbdo1_500.jpg

Léto, prosím.

15. května 2015 v 20:51 | A.- |  Deník
Začíná mi to tak trochu připadat, že ať už mám jakýkoli blog, vždycky to začnu flákat. A je mi to opravdu líto, přísahám.
Netuším, jestli tento blog ještě někdo navštěvuje, ale hlásím návrat. Poslední dobou mám neustále takovou podivnou náladu a cítím se nějakým způsobem děravá. Tak jsem si řekla: nebude to třeba blogem? Netuším, jestli je dobře, že vy všichni máte šanci poznat mé pocity a zároveň tedy mě samotnou, ale bude léto a bude čas. Jaká to skvělá kombinace.

 


Extrovertní Aljaška aneb vylejvám si srdíčko.

27. února 2015 v 19:48 | A.- |  Deník
Koupila jsem si bravíčko, jen tak. Prostě kvůli plakátu Lorde. Ta psychiatrická léčebna už na mně doopravdy čeká a vysmívá se mi do tváře, že i já patřím mezi náctileté puberťačky posedlé nejnovějšími drby. Celý svůj dvanáctiletý život odsuzuju čtenářky bravíčka. A to jsem si ho nedávno koupila. Má inteligence vážně nezná mezí!
Je ze mně dívka posedlá písničkami Eda Sheerana a vůbec netuším, jak se to stalo. Stále dokola si pouštím Lego House a The A Team a mám strašnou chuť brečet, i když je můj život momentálně dokonalý.

Playlist ­× 1.

27. února 2015 v 18:25 | A.- |  Koš
Vím, že tohle psala asi už tak miliarda blogerů, ale proč bych to nenapsala taky, že? Každý přece máme jiný hudební vkus, každý jinak vnímáme. A ne každý máme hudební sluch.

Ellie Goulding - Beating Heart
Tuto písničku jsem objevila až po hodně dlouhé době, co jsem přečetla knihu a následně i viděla film Divergence. Ano, prosím pěkně, toto je má vysoká inteligence a všímavost. Každopádně je ta píseň nádherná a procítěná.


Never give up.

8. února 2015 v 15:20 | A.- |  Hlody

Moje kamarádka není jako já. Je jiná. Stále mluví jen o skoku, o tom, jak konečně bude mít od všech pokoj, jak uteče od problémů. Jak se zabije. A já, jako asi každá normální holka, se jí snažím tuto možnost vymluvit, ale selhávám, protože ona si stále vede svou a někde hluboko sice ví, že ji má plno lidí a dokonce i ti, které ona nenávidí, rádo, ale nechce si to připustit. Ona je tady ta poškozená, ona je tady ta poničená. Sama, bez nároku na reklamaci.

Předsudky

7. února 2015 v 18:55 | A.- |  Téma týdne
Vždycky jsem se bála předsudků a škatulkování. Je to něco, co se jen tak nevymýtí, ať se člověk snaží jak moc chce. Samozřejmě je mi líto lidí, kteří jsou obětí těchto činů, ale nemáme předsudky tak trochu všichni? Každý z nás si určitě aspoň jednou řekl panejo, ten vypadá divně. A ačkoliv se velmi snažím, abych nesoudila lidi podle vzhledu, toho co mají rádi, co poslouchají za hudbu a podobně, moc slavně si nevedu.

http://data2.whicdn.com/images/42792321/large.gif

Křehké životy

5. února 2015 v 15:22 | A.- |  Pojďme se tvářit seriózně

Zdravím vás. Skoro nemůžu uvěřit, že na můj blog stále někdo chodí, ikdyž jsem takovou dobu nevydala žádný článek. Mám zkrátka nějaké netvůrčí období - nepíšu dokonce ani povídky, a to už je se mnou opravdu něco špatně. Inu, chtěla bych vám poděkovat za vaši trpělivost s mou nezodpovědnou osobou a konečně vám dopřát nový článek. Článek, který se bude věnovat tématu křehké životy.

Být sám sebou?

21. ledna 2015 v 20:55 | A.- |  Koš

V dnešní době všichni říkají, že chtějí být originální, nikoho nekopírují, prostě jsou sami sebou. Ano, proč ne. Říkejte si to, já proti tomu vůbec nic nemám. Jen se zamyslete, kolik z vašeho chování je vskutku nefalšovaně originálního. Spoustu věcí totiž přejímáme, vidíme u někoho jiného. U někoho koho obdivujeme. Zkoušíme napodobovat vlastnosti, schválně jak moc přitom budeme originální. Neříkám, že nejsme. Vždy si k základu něco přidáme, a to z toho dělá něco naprosto nového: jiného.

Vymývárna mozků zadarmo!

17. ledna 2015 v 21:41 | A.- |  Hlody
Dnes, v den jako každý jiný, jsem se podívala na film Výchovný tábor. A asi budu zvracet. Nejde mi ani tolik o to, v jakých podmínkách tam nutili děti žít, ale o vymývání mozků. Mám za sebou taktéž přečtení Zlodějky knih. A pokud se nepletu, Hitler taky rád vymýval mozky. Inu, jak si tak čekám na pohádkového prince, rozhodla jsem se napsat článek na téma vymývání mozků.

Kam dál